Litevská prozaička, narozena 1967, vystudovala dějiny umění, pracovala v reklamě, dnes spisovatelka na volné noze. Na parnas světové literatury ji vystřelil román Ryby a draci (Žuvys ir drakonai), za nějž v roce 2015 obdržela Cenu Evropské unie za literaturu a který bývá označován jako jedna z nevýznamnějších knih posledního desetiletí. Svůj úspěch potvrdila i romány, které následovaly: 180 (2015), Krev je modrá (Kraujas melynas, 2017) či Knihovna krásy a zla (Grožio ir blogio biblioteka, 2020). Její styl je osobitý, snadno rozpoznatelný. Opírá se o úsporné jazykové prostředky, hypnoticky se opakující slova, specifické zacházení s litevštinou a její větnou skladbou, v očích litevských literárních kritiků mnohdy hodnocené jako „nelitevské“. Všudypřítomné jsou v jejích knihách černý humor a břitká ironie.