S nahotou nohou, bosou… s létem
se rozluč! Ačkoliv — hýžďové…
zadní maso… pěkně pruží, pěkně…
plecko… prsní maso — celé to vidět
od pasu nahoru… od pasu dolů…
jak skáče šipku do vody…
je mým opravdovým zaměstnáním…
u Sázavy… ruiny hradu Odrance…
březové listí… vadnoucí… víc a víc:
nepřežít každým rokem listopad!
Jiří Dynka je na české literární scéně v mnoha ohledech pozoruhodným zjevem. Nenalezneme v současnosti příliš básníků, kteří by byli věrní výlučně poezii, aniž by udělali úkrok směrem k próze, textařině nebo divadlu. Dynka po celý svůj život píše výhradně poezii, básně úsporné na samu mez. Na dřeň.
(Radim Kopáč)