Narodil se v roce 4 př. n. l. v hispánské Cordubě jako prostřední ze tří synů známého rétora Lucia Annaea Seneky Staršího. Své dětství a mládí prožil v Římě, kde se mu dostalo vynikajícího vzdělání. Pobýval delší čas v Egyptě a po návratu ve třicátých letech se stal advokátem a získal důležité postavení jako senátor a kvestor. Jeho úspěchy mu přinesly nenávist císaře Caliguly, který jej nedal usmrtit jen proto, že byl přesvědčen, že nemocný Seneca tak jako tak brzy zemře. Senekovo postavení se nezlepšilo ani za císaře Claudia, jehož manželka Messalina intrikami dosáhla toho, že byl vypovězen na ostrov Korsika. Tam pobyl celých osm let. Agrippina, druhá manželka Claudiova, prosadila jeho návrat a nabídla mu místo vychovatele svého syna, budoucího císaře Nerona, což se dá v krátkosti charakterizovat jako absolutní pedagogický debakl. Po krátké době docela úspšěného vedení císaře, kdy se domohl velkého bohatství a byl jedním z nejmocnějších mužů té doby, ztratil Seneca postupně vliv. Roku 62 se stáhl do soukromí, ale ani tam neunikl Neronově pomstě. Když bylo odhaleno v roce 65 Pisonovo spiknutí, kterého se patrně — na rozdíl od svého synovce, básníka Lucana — neúčastnil, byl vyzván císařem, aby spáchal sebevraždu. Stejný osud postihl i jeho dva bratry, z nichž starší, kterého známe pod jménem Gallio, měl za sebou oslnivou kariéru. Byl místodržitelem v Korintu, kde se setkal s apoštolem Pavlem, jak víme ze Skutků apoštolů (18, 12–16).