Karel Hašler by byl dnes notorickým Zlatým slavíkem, nositelem ceny Thalie za jevištní výkon, nositelem Českého lva za postavy ve filmech a držitelem Zlaté desky za počet prodaných nosičů hudby — kdyby si česká společnost v první polovině 20. století tyto popkulturní fetiše vytvořila. Byl hvězdou tehdejšího „šoubyznisu“ a přesto současně hercem Národního divadla. Podle mínění hlasatelů vysoké kultury bylo to dvojí angažmá neslučitelné a proto musel Zlatou kapličku opustit. Přesto Hašlera publikum, jež zjevně nedorostlo nárokům vysoké kultury, nezavrhlo, naopak milovalo. Pavel Kohout je ve světě zdaleka nejuváděnějším českým dramatikem a přes dlouhou nucenou pauzu i nejhranějším autorem Divadla na Vinohradech. Hra Hašler… je šestnáctým textem pro jeho jeviště. Vypráví nejen o pozoruhodném a smrtí v koncentráku ukončeném životě českého umělce, ale přemýšlí také o osudových, byť často z přepjatosti pramenících půtkách, které ten život provázely.
Jan Vedral, šéfdramaturg Divadla na Vinohradech