Kniha přináší tematicky utříděné úryvky vzpomínek pamětníků z původních skupin českých a moravských Romů a Sintů. Ti se v českých zemích usazovali od konce 17. století a postupně zde nalézali svůj skutečný domov, a to až do doby, než byli v průběhu druhé světové války z rasových důvodů ve své většině vyvražděni. Jde o vzpomínky na dobu předválečnou a dobu protektorátu.  Dvě teoretické kapitoly uvádějí do historických souvislostí kapitoly následující, které obsahují jádro knihy – narativy k daným epochám. Publikace je prvním svazkem plánovaného dvousvazkového díla, který z původních, jen velmi málo redakčně upravovaných výpovědí skládá obraz téměř nepostřehnutelných počátků pozdější genocidy. Ty se odvíjely ještě v době mírové, tedy na půdě první Československé republiky, kdy byl vztah většinové společnosti k romské menšině poznamenán hluboce zakořeněnými předsudky a úřady prohlubovaly staleté stereotypy kriminalizací osob označovaných za „cikány“. Tento přístup usnadnil bezproblémový nástup rasové diskriminace v protektorátu, zprvu poněkud zamlžené, a později  i realizaci již nepokryté a důsledné rasistické perzekuce Romů a Sintů. Kniha se omezuje jen na území protektorátu, poskytuje tak významný prostor i pro vzpomínky na věznění v tzv. cikánských táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu, odkud pak byli zde věznění lidé odesíláni do Auschwitz. Plánovaný druhý svazek dokončí téma genocidy Romů a Sintů z protektorátu už mimo jeho území, zejména v koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz II-Birkenau, ale i na dalších místech.