Zapadlý bar na okraji tropického velkoměsta čeká na apokalypsu. Je čas na rekapitulaci a cesta do minulosti je stejně neznámá,  tajemná a nebezpečná jako očekávaný konec. Vypravěč se vyzná ve všem, jen ne ve vlastním životě, a ani sám netuší, který z příběhů opravdu zažil, a který jen někde zaslechl. Realita, touhy a zlé sny se tak střetávají v neobvyklé mozaice textů, plných ironie i kouzla Afriky.

Marek Vadas (1971) svými povídkami vtahuje člověka do atmosféry zobrazovaného prostředí i tehdy, kdy nejde v pravém smyslu slova o příběh s dějem, ale o vynikající impresi. Přitom je obdivuhodné, kolik se dá vytěžit z jednoho malého teritoria, z „mokré čtvrti“ Akwa v kamerunské Douale, z baru Na úrovni, a přitom se neopakuje, ani neoslňuje čtenáře dobrodružnými nebo náročnými událostmi.
Patrik Garaj, Deník N

I v této Vadasově „africké“ sbírce próz, podobně jako v jeho předešlých knihách z exotického kontinentu (LÉČITEL, Malvern, 2014; ČERNÉ NA ČERNÉM, Větrné mlýny, 2019) se ocitáme ve světě, kde platí jiná pravidla než v tom našem; kde se stírají hranice mezi živými a mrtvými, racionálním a iracionálním, fiktivním a reálným.
Marta Součková, deník SME

Autor vybral pro své prózy témata, motivy, lidské činy, jejich vztahy, úspěchy, radosti, tragédie i smutky, zrození i umírání, každodenní starosti i oslavy, prostě všechno, čím člověk může, chce anebo musí žít, a proto by se jeho povídky mohly odehrávat kdekoli a kdykoli.
Gabriela Rakúsová, deník Pravda

Mnohé obrazy a příběhy z baru „Na úrovni“ vám svou pronikavostí uvíznou v paměti hlouběji, než byste tušili. Osloví nejen milovníky magické hospodské atmosféry, kde se mísí jeho africká i slovenská pijácká zkušenost v hutnou směsici lidského štěstí, neštěstí, touhy a utrpení, ale každého, kdo má občas pocit, že je unášen a smýkán tajemnými silami a temnými kouzly mezi nebem a zemí.
Ondřej Mrázek, překladatel