Na konci osmdesátých let přijel do slovinské Vilenice Jan Skácel, aby převzal cenu udělovanou středoevropským spisovatelům. Aby situaci zkomplikoval, držel projev o moravské hymně, kterou je ona pauza mezi Kde domov můj 
a Nad Tatrou sa blýská. Ticho, nejkrásnější hymna světa, pronesl Skácel a zřejmě dodal nepatrným Slovincům odvahy pomyslet, že i oni by mohli mít vlastní stát. S Jugoslávií se rozpadlo i Československo, jistě jemněji, ale za oběť při českých a slovenských tahanicích padla i ta pauza.

S národy už je to prostě tak. Některé jsou malé, jiné velké, jen ten náš moravský je anekdota, kterou občas bereme vážně.