Jedenáctá sbírka básníka Pavla Petra formálně inspirovaná starobylým žánrem elegie. (Na tomto žánrovém půdorysu vznikla Petrova volná trilogie, již tvoří sbírky S tebou tmavé louky roztroušených ostrovů, Řeckořím a Ve spánku sluncem jsi voněl.)

- - - - -

Z recenzí v médiích:

Řeckořím

Radim Kopáč, www.czechlit.cz, 2006

(...) šedesátistránková sbírka Řeckořím, dělená do samostatných, nicméně vnitřně zřetelně provázaných textů, titulem naznačuje jednak antické filiace, jednak autorskou vůli k práci s řečí – k jejímu koření, ba dokonce pokoření. Obojí nachází v knížce svoji rezonanční desku, byť v různé míře a různé podobě. Antický ideál jinocha s plavými vlasy a rozkvetlou muskulaturou, v textu nejednou tuhnoucího do monumentální nahé sochy smáčené deštěm, případně slzami, koresponduje s živlem tělesnosti, který básník vzývá a sám bouří průběžně a intenzivně v celé knize. Když se tento jinoch, anebo synonymický „chlapec“, „dorostenec“, „kluk“, „přítel“ či „milenec“ vyhoupne na scénu, která je podobně jako předchozí autorské počiny zasazena do moravské krajiny, neboť „řečtí bohové vzdávají hold moravské zemi“, Petr jej zahlédá v oslňujícím „jasu“ a – i nadále budeme citovat básníkova slova – dotýká se jeho „krásy“; samotný prožitek doteku pak má svůj „půvab“, svoji „něhu“, pokaždé jde o soukromou „oslavu“ a „okouzlení“.

(…)