Básnický debut publicisty (Taneční zóna, Reflex aj.) a redaktora časopisu Host Jana Němce. Architektura vkusně ilustrované knížky je členěna do osmi autorem subjektivně definovaných oddílů a datovaného Intermezza. Všemi částmi se zručně prolínají reflexe vztahů, frustrace, básnické řemeslo
či existenciální motivy.
Z recenzí v médiích:
Všechny mé lásky byly první
Lydie Romanská, LITERÁRNÍ NOVINY, 2008–15
(...) Básnické vyjádření Jana Němce je celé z neubližující svévole, tvůrce je sám a pánem své situace, neilustruje svůj život a nedělá si hlavu s vhodností stylu, stylistických zvláštností či s užitím básnických prostředků; poučen, úmyslně se vyhýbá formám jednoduchým, základním, které lze v jeho verších nalézt jen stěží. Ani jedno z mála přirovnání není zcela prosté: „víčka jako předkožka osm dní narozeného mesiáše“. Myslím si však, že Němec nechce přirovnávat, hledá k zachycení svých poetických záměrů osobité prostředky. Vznikají tak verše, kterými svůj život nekomentuje, ale jež jej obohacují. Co v člověku zůstane ze zcela nové a nečekané reality, to je poselství básníka… (...) Němec patří k básníkům, kteří cítí potřebu používat ke stavbě díla ušlechtilých kamenů. Nestačí mu verbalizace, pointa v závěru, obrábí své verše do podoby metafor, metonymií či paralelismů co nejčastěji: „Teď ouškem mezi stehny ztracenou už nit / Ariadné provléká“, „láska a smrt / dvě flétnistky z jednoho vrhu“ … objeví se i kalambúr – „zařvi oči“, „nestačíš se diviš“, „nášlapné stíny“…