První je příběh unaveného člověka, který kornatí působením dávného vyprávění, jež není jeho, a mizí pod přílišnou tíhou minulosti: plastická asfyxie daná odkazy směřujícími jinam. Druhý je příběh jiného člověka, anebo možná téhož, který se necítí moc dobře ve svém těle, ve svém životě, a sní o tom, že se stane jiným, odlišným, holohlavým, neboť holohlavým se zjevně vede výborně: holohlavý není bohužel ten, kdo by jím chtěl být. Aneb vyhol se, kdo můžeš. Třetí příběh, kde obraz představuje pouhou stopu bez jakýchkoli odkazů, nic víc než jeden zachovaný okamžik, který se přihodil v životě člověka, který je to, co je. Anebo se o to alespoň snaží. A pěkně sebou řízne.