Tlejí v nás dávné rodiny. / Jsme komposty svých dětí.

málo je ze mě masa / ještě míň identity

všechno je zahaleno mazlavým inkoustem / z knih naházených do Tigridu

to co nás rozděluje / nedělá chyby

A k čemu to všechno? Abychom se nemohli vrátit.

Konec otázek i hranic. Konec záměrů.

je doplněná / jako kniha ilustracemi

Ostatky vnitřní emigrace, údělu lidského.

Člověk s hmotou. Hmota s duší.

Byl to dobrý den

Člověk se někdy roztrhá jak hvězda

Básně, které na nás něco vědí.

Člověk a svět dennodenně dojíždějí, kam ani původně nechtěli.

Cosi suchého a nezamilovaného tam praská...

Neodkladnosti, o kterých se mluví nejasně a mlčí přesně.