Válka se protáhla a přešla do dalšího stadia. Začaly se odehrávat válečné události jiného charakteru — informačního. Kanály mezi sebou soutěžily ve vychytralosti režisérských objevů. Válku bylo možné prohrát, aniž by padl jediný výstřel. Všechny výstřely, všechna krev, kterou vysílali v televizi, to všechno byla kulisa, rekvizita, magie „nového televizního kina“, jak stačili PR agenti vymyšlený televizní svět nazvat. Rozpačití diváci přepínali z kanálu na kanál, aby, podle starého zvyku, z různých reportáží dali dohromady jednu myšlenku. Informační aritmetický průměr. Například když nepřátelští informátoři oznamovali, že se do zajetí dostalo sto vojáků, ale naši horko těžko prokázali číslo třicet, usměvavý divák si z toho udělal závěr, že skutečné číslo kolísá mezi padesáti a sedmdesáti. Všudypřítomní PR agenti tento efekt nazvali „vyjížďka taxíkem“: v případě, že by stanovil cenu taxikář, je od ní vždy třeba odečíst 10–15 jednotek, kdybyste cenu stanovili vy, taxikář by k ní automaticky a s naštváním přihodil ještě 35–40 jednotek.