Dvě znesvářená království, poeticky zaměřené Lyrično — a Epično, uznávající výhradně suchá fakta, spolu odnepaměti válčí, ale nekonečné boje královské rody obou zemí finančně ruinují. Chtějí válku ukončit sňatkem prince Lyříčka s princeznou Epičkou, jenže mnoho lyriky i mnoho epiky škodí, a tak pokus se svatbou dopadne katastrofálně. Co teď? Lyričenskou dvorní dámu Licenci napadne určité řešení...

Licence:
Jeden se tu vážně nestačí divit!
Tak vy chcete válku? Máte ji mít!
(a plác, uhodí Lyříčka přes zadek…)
Koho že chcete na cucky rozsekat?!
(plác, taky král Poeta dostane přes zadek)
Ještě že vždycky poslouchám za dveřmi!
Vy blázníte a já to nemůžu tak nechat! (...)
Poeta:
Licence, herdek, zapamatuj si to,
svého krále nesmíš mlátit jako žito!
Dostat od komorné není humorné! A kam by to
vedlo… aúúú!
Licence:
Však já už vysvětlím tvé vznešené sedínce,
kdy smím bít hloupé krále a nerozumné prince! (...)
Poeta:
Dám tě zavřít do šatlavy, čarodějnice!
Licence:
Tak ty odmlouváš? Ty chceš, abych tě v půli
slova pleskla také po papuli?! —
Radši teď všichni nastražte uši,
neboť jsem dostala nápad namouduši
geniální. Prima plán jsem vymyslela na ně,
který si nežádá žádné zbraně,
snad jen pár látek, ale těch je tu požehnaně…

Co má Licence v plánu? Podaří se jí dát Lyříčka a Epičku znovu dohromady? Překonají zdárně všechny překážky, zvítězí věrná láska a potvrdí se známé pořekadlo, že konec vše napraví?