Povídky německé žurnalistky a spisovatelky žijí přesně odváženým rytmem vět a intenzitou a hutností nálad, které dovede vytvářet. Postavy Judith Hermannové si inscenují svůj život, nechávají se vtahovat do "běhu života" jen pasivně nebo jako diváci, jen hravě. To, co dělá příběhy tak působivými, je cit autorky pro nuance a subtilní neupřímnosti přítomnosti. Myšlenky hrdinů a hrdinek krouží neustále kolem stejných témat: kolem lásky a pomíjivosti a strachu před neprožitým, odpíraným životem.