Láska je textem s mnoha autobiografickými rysy. Formálně se próza blíží deníkovým záznamům. Zároveň je však tento román-neromán dělen typicky románově do tří knih a každá kniha pak do několika kapitol. Zdálo by se, že můžeme Slobodovu Lásku označit za autentickou literaturu. To, co se tváří jako autentické, může být ve skutečnosti detailně promyšlená, sofistikovaná literární hra. Kniha sice přináší popis skutečně prožitých událostí, ale tento popis není samoúčelný. Slouží jen jako odrazový můstek ke skutečné literární práci, či spíše hře. Láska je tedy daleko spíše než autentická literatura promyšlený esej, mozaika pečlivě poskládaná z popisů banálních každodenních situací, snů, citátů oblíbených autorů a filosofů a vlastních filosofických úvah. Ostatně klíč ke knize nám nabízí také samotný autor, který měsíc před svým dobrovolným odchodem ze života napsal své slovenské redaktorce: „Bude tento môj román aj pamätový, zmiešam sny a realitu, aby to bolo pekné… Kedže nebudem presne určovať, čo je sen a čo nie, umožní mi to zajsť do minulosti, kedy chcem, nadávať, na koho chcem, nebudem žalovateľný. Tak si môžem niečo dovoliť aj o intímnych veciach, ktoré som doteraz predsa len nemal odvahu zverejniť. (Sex a politiku.)“.
- - - - -
Z recenzí v médiích:
Láska po třiceti letech
Zuzana Koubková, LITERÁRNÍ NOVINY
(…) Kniha přitáhne oko čtenáře bílou páskou na přebalu s poněkud provokativním nápisem: Česi, čítajte!!! Je to jen marketingový tah nakladatelství, jak přilákat čtenáře ke knize u nás zatím spíše neznámého slovenského prozaika, nebo narážka na fakt, že kniha byla do češtiny přeložena ze slovenštiny, to jest, řečeno s A. J. Liehmem, autorem předmluvy, z „blízkého, snadno srozumitelného, a přitom pro české ucho poeticky jiného, ozvláštněného jazyka“? Sám překladatel, J. A. Pitínský, nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy československý čtenář nepotřeboval instituci překladatele. Pitínský však zároveň uznává, že „přání kamarádů z Větrných mlýnů musí se rozumět“. Kniha Rudolfa Slobody Láska je mimo jiné zprávou o době, ve které vznikala. Nakladatelovu výzvu k českému čtenáři lze tedy chápat také tak, že právě český čtenář je s to pochopit situaci spisovatele žijícího a tvořícího na počátku normalizace na Slovensku
