Svazek představuje hry Karola Sidona ze sedmdesátých let minulého století, dvě divadelní a jednu rozhlasovou. Labyrint je volně inspirován Komenského opusem Labyrint světa a ráj srdce. Druhá z her čerpá z historického příběhu obchodníka Moyzese Shapiry, který na sklonku 19. století nalezl u Mrtvého moře starověké biblické svitky, byl obviněn z falšování a rehabilitace se dočkal až v roce 1947 díky úsilí jediné své dcery, která přežila hrůzy holocaustu. Komorní rozhlasová hra Třináct oken reaguje na okupaci Československa v roce 1968 a je částečně autobiografická. Sidonově dramatice je společný důraz na univerzální analogie, jimiž se demonstruje existenciální trauma lidského bytí; postupně do ní výrazně proniká i inspirace tradiční židovskou mytologií, v níž autor shledává stále přesvědčivější paralely s přítomností. Sidonův styl se vyznačuje dualitou modernosti a tradice. Charakterizuje ho úsilí o zkratku, o pohotové a přiléhavé pojmenování, zároveň však (zvláště v pozdějších dílech) se v řeči vypravěče nebo postav stále častěji setkáváme s litanickými pasážemi a s použitím biblického jazyka ve funkci obřadní promluvy. Kniha zahrnuje také studii, kterou o Sidonovi na začátku 90. let publikoval Luboš Pistorius v časopise Svět a divadlo.