Obsazení: 3 ženy, 2 muži

Každému, kdo se narodil ve Slezsku někdy v osmdesátých letech, nehrál soutěžně fotbal a nepočítal s tím, že půjde po škole hned pracovat a pořád přemýšlel, co se sebou, bude tato hra neobyčejně blízká. Založit kapelu ne proto, že toužím po hudbě, ale proto, abych alespoň něco dělal, mohl být viděn a hlavně se vyhnul životním problémům typu s kým a proč být a jak vyjít s rodiči. S dovezeným walkamanem z Polska se toulat po nočních ulicích Opavy či Bruntálu a v uších pirátskou kopii „Smell‘s like teen spirit“, pak se každý cítil jako Kurt. Jenomže je těžké žít jako rocker, nebo ještě lépe punker, když máte doma mámu, která chce vysát obývák. Sůvova hra je navýsost pohledem mužským, či spíše klukovským, protože když „chlopi“ zakládají kapelu, ví, že je to proto: „…že oni jsou chlapi, kteří nemyslí pičou, ale o něco jim jde!“

Svolení k divadelnímu provozování a k jakémukoliv veřejnému užití
hry Jabkenická léta udílí Dilia.