Vasil Bykav
Vjačaslav Adamčyk
Vjačaslav Adamčyk
Michas Stralcov
Natallja Babinová
Adam Hlobus
Sjarhej Dubavec
Andrej Fedarenka
Ales Astašonak
Pjatro Vasjučenka
Ihar Sidaruk
Vinces Mudrov
Mira Lukšová
Maryja Vajcjašonaková
Jeva Vežnavecová
Maryja Roudová
Uladzimir Arlov
Aleh Minkin

Povídkový výbor reprezentuje současnou "neoficiální" běloruskou literaturu, se zřetelem k historickému kontextu, vývoji a skutečnosti, že běloruská literatura se řadí k tém nejméně známým slovanským literaturám u nás. Výbor je reprezentativní a představuje současnou běloruskou literaturu napříč. V antologii jsou zastoupeni především autoři, kteří jsou v menší či větší míře v opozici vůči běloruskému režimu. Řada z nich v Bělorusku vůbec nemůže své knihy vydávat, vycházejí jen v zahraničí nebo v několika málo existujících soukromých nakladatelstvích.

- - - - -

Z recenzí v médiích:

Neoficiální antologie

Lubomír Gombos, iLITERATURA, 29. 10. 2006

Vydání Antologie běloruských povídek v češtině má dvojí význam. Nejenže seznámí českého čtenáře s částí současné běloruské literatury, ale představuje i jistý morální vzkaz běloruské demokratické kulturní scéně: má smysl tvořit, vaše díla jsou žádaná i v zahraničí. Antologie dokládá „evropskost“ současné běloruské literatury, která se zabývá hluboce lidskými a aktuálními problémy a má světu co ukázat a předat. Přes problémy způsobené obtížnou politickou situací v zemi chytli běloruští literáti druhý dech a vypracovali se na úroveň jiných literatur. Možná právě současná politická realita z nich ždíme opravdové literární umění. Povídky byly napsány po roce 1990, s výjimkou dvou (Zabíjačka a Karol Ňaboža, které vznikly ještě v 70. letech 20. století) a jsou svérázným obrazem života Bělorusů ve 20. století. Přesto v antologii nenajdeme jen příběhy ze současnosti, výběr témat je mnohem pestřejší. Na dvaceti povídkách lze demonstrovat rozmanitost současné tvorby. Řada z nich však po přečtení zanechává v čtenáři depresivní dojmy: je jim společná bolest, hrubé chování vedlejších postav, skrytý skepticismus k vlastnímu osudu schovaný pod zdánlivou bezstarostností hlavních postav a vtipným vyprávěním. Už sama témata nejsou optimistická: stalinské perzekuce, neštěstí 2. světové války, následky Černobylu, absurdnost současné politické situace. Výjimkou jsou nadčasové povídky Mravenci a Kráva, které nelze chronologicky zařadit. (...)